Na louce zvané Jonaboden, tam kde se potkávají cesty čtyř směrů z Pěnkavčího vrchu, Velké Úpy, Spáleného mlýna a Předního Výsluní, již na počátku dvacátého století hospodář Wilhelm Bönsch přistavěl ke své staré chalupě prosklenou přízemní verandu. Se svou ženou zde provozovali oblíbenou hospodu a paní domácí byla široko daleko vyhlášená svými borůvkovými koláči.
O oblíbenou hospodu na strategickém místě byl veliký zájem, a to nejen mezi hosty, ale i zájemci o koupi. Vše má svou cenu, a tak v roce 1923 zakoupili boudu se „šenkem“ manželé Kneifelovi, kteří ke staré chalupě roku 1929 přistavěli velkorysý moderní hotel s elektrickým osvětlením a centrálním vytápěním. Ve svých reklamách rádi zdůrazňovali, že „ceny jsou zde mírné se solidní obsluhou.“
Se změnou režimů a bohužel i obyvatelstva se v průběhu času měnili i provozovatelé Boudy Jana. Přes Restaurace a Jídelny až po Interhotel Krkonoše. Důležitý v našem příběhu je rok 1988, kdy po kompletní rekonstrukci přichází na Boudu Jana paní Jaroslava se svým malým synem Petrem. Přestože původně přišli od Rokycan, dali si malou rozcvičku na Jestřábích boudách těsně pod vrcholem Vrbatova návrší v nadmořské výšce 1380 metrů. Petr občas zavzpomíná, jak boboval rovnou ze zápraží dolů do Kotelní jámy. Kamarádi z horské služby nad tím jen s úžasem kroutili hlavou. Byla to později příjemná změna chodit pouze z Janových bud dolů do Velké Úpy do školy. Úplná pohoda.
Z malého Petra vyrostl velký horal, prototyp místního Boudaře. S Maminkou a jeho ženou Veronikou spolu provozují rodinný horský hotel, který svou kvalitou patří k absolutní špičce v celém údolí řeky Úpy.
A tak jako před sto třiceti lety, tak i dnes tady podniká vynikající hospodář a paní domácí je široko daleko vyhlášena svými borůvkovými koláči. Stále pro své zákazníky mají „ceny mírné se solidní obsluhou.“